Zpětný pohled režiséra hry v jeho seminární práci čtěte dole

 

Divadelní komedii Babička v trenkách napsal v roce 2008 ředitel divadla Radost v Brně a režisér Vlastimil Peška. Po premiéře v profesionálním divadle, která proběhla na podzim roku 2009, zpracoval náš divadelní soubor tuto hru jako první ochotnický soubor. V této komedii s tancem nechybí také malá detektivní zápletka a její bezprostřední nenásilný humor osloví diváky všech věkových kategorií. Co se stane, když se domnělý zločinec schová do ženských šatů? Odpověď na tuto otázku naleznete právě v naší nové hře. V hlavní roli hraje Anthony Bilić, režie Michal Pavlík. V ostatních rolích hrají: Eva Richterová, Sabina Rašková, Denisa Dobešová, Michal Pavlík, Markéta Chlupáčová, Jindřich Keil, Jindra Ulahelová, Jana Blažková, Alena Pavlíková, Klára Greizingerová, Lukáš Kožuch, Jiří Navrátil, Jan Vašíček, Viktorie Rečková a Jan Šindelovský. Premiéru hry zahrál soubor ve čtvrtek 19. března 2009 od 19:30 hodin v Městském divadle v Mariánských Lázních. Hlediště městského divadla bylo zcela naplněno - premiéru tak zhlédl zatím nejvyšší počet diváků, jaký kdy na představení našeho souboru navštívil - více než 300. Děkujeme všem, kteří navštívili premiéru, některou z repríz nebo derniéru v Clubu Na rampě.

 

 

Plakát k premiéře hry Babička v trenkách

 

Termíny repríz představení Babička v trenkách naleznete v programu.

 

Fotografie z představení naleznete ve fotogalerii.

 

 

 

Sponozoři představení:

 

 

---

 

Seminární práce Michala Pavlíka:

Půl roku s Babičkou aneb Jak se nacvičuje divadlo

 

            Všichni herci se poprvé sešli 30. září 2008, kdy proběhla první čtená zkouška hry Babička v trenkách. Z původní herecké sestavy, která sestavovala předchozí dvě představení, zbyli v souboru pouze tři herci – Michal Pavlík, Eva Richterová a Jiří Navrátil. Proto první zkoušce předcházel konkurz, na němž byli přijati herci do ostatních rolí. Pro hru Babička v trenkách bylo potřeba 16 herců, proto muselo být přijato 13 herců. V divadelním souboru došlo zároveň k výměně technika a nápovědy. S počátkem nácviku nové hry tak vznikl téměř nový soubor. Na konci září 2008 byl nový tým na začátku cesty a čekal ho nelehký úkol – nacvičit divadelní představení.

            Na první zkoušce se herci mezi sebou ještě neznali. Jak postupně pokračovalo sžívání s Babičkou v trenkách, herci se vžívali do svých rolí a navzájem se začali jmény svých rolí oslovovat. Než všichni poznali svá pravá jména bylo ale otázkou téměř půl roku. První měsíce probíhal nácvik plynule. Až v prosinci soubor dospěl, jak se ukázalo, k nejtěžšímu bodu celého představení – k taneční choreografii. Ve hře je tato choreografie umístěna před přestávkou. Nácvik z režisérova pohledu lehkého prvku se protáhl na několik dlouhých zkoušek a ještě před premiérou si někteří herci nebyli svými tanečními kroky jisti. Z důvodu rozdílného počtu postav ve hře a v tanci byl do choreografie zapojen jako tanečník i technik. Zkoušky představení, které byly zpočátku jednou, poté dvakrát týdně, ale zdaleko nebyly jedninou činností herců. Herci si totiž museli také sami vyrábět kulisy – o výrobu kulis k Babičce v trenkách se starali Jindřich Keil, Jan Macura, Sabina Rašková a Markéta Chlupáčová. Kulisy tato čtveřice vyráběla zpravidla jedenkrát týdně. Další činností, kterou zajišťuje vedoucí souboru, je zabezpečení finančních prostředků pro výrobu kulis, pronájmy sálů a tisk propagačních materiálů, zajišťování představení a nájmů sálů či komunikace s médii. Za vznikem jednoho představení tak stojí dlouhé hodiny práce. Odměnou je pak hercům plné hlediště, smích a potlesk diváků. A tak tomu bylo i u premiéry Babičky v trenkách. Po úspěšném představení se všem hercům dostavila euforie a nikdo z celého týmu nelitoval hodin strávených na zkouškách či při výrobě kulis. Ostatně tak je tomu vždy – u všech herců a při všech představeních. Divadlo je totiž živel, kterým se musíte nechat pohltit!

            Po premiéře dostal každý z herců jednu otázku, týkající se hry Babičky v trenkách od první zkoušky až po premiéru. Bohužel všichni členové divadelního souboru na svou otázku neodpověděli. Odpovědi těch, kteří ale na své otázky odpověděli, jsou uvedeny na následujících řádcích.

 

Sabina Rašková – Jak hodnotí premiéru Babičky v trenkách zastupující vedoucí?

„Premiéra byla naprosto skvělá. Samozřejmě se objevily drobné nedostatky, ale ty neměly vůbec žadnou váhu ve srovnání s výkony mladých, ale myslím si, že talentovaných herců. Navíc báječné publikum dokázalo lehce uvolnit obrovskou nervozitu, která panovala před začátkem představení. Však právě ta příšerná nervozita donutila nás všechny, abychom ze sebe vydali to nejlepší. Organizace také fungovala především díky našemu režisérovi, který umí jednat s lidmi a zařídit vše potřebné. Jednoduše nezapomenutelný zážitek, který by si každý z nás jistě velmi rád zopakoval.“

 

Eva Richterová – Se kterou ze svých rolí se sžila herečka, která se souborem vyrůstala od úplného začátku? Jak se podle ní soubor soubor za tři roky vyvinul?

„Postava, se kterou jsem se nejvíce sžila, byla Kazi z Dívčí války. Byla to emancipovaná žena, která si nenechala nic líbit. Pobobně jako já. Nejméně mi vyhovuje Stela z naší nynější hry, protože je příliš konzervativní. Pořád se chce jen učit a nemyslí na žádnou zábavu. Já jsem její přesný opak. Soubor se vyvíjí zajímavým způsobem. Mnoho lidí přišlo i odešlo a zůstali jen ti silní jedinci. Myslím, že na úplném začátku jsme byli nejlepší parta, proto mě to i nejvíc bavilo. V nynější době je nás v souboru moc a je těžké se domluvit. Myslím, že v této společnosti je i dost intrik. Proto jsem byla lehce nespokojená. Ale na druhou stranu jsou tam i jedinci, se kterými až moc dobře vycházím. Snažím se to tam držet tak, abychom spolu všichni přežili!“

 

Jindra Ulahelová – Jaká byla cesta k divadlu v současné době jediné herečky z řad učitelů?

„V posledním ročníku gymnázia jsem zkoušela přijímací zkoušky na DAMU, kam jsem se ale nedostala. Cesta ke školnímu divadlu byla velmi jednoduchá, nechala jsem se přemluvit nejmenovanými studenty (že, MichaleJ) ke spolupráci.“

 

Jindřich Keil – Jak zvládl výrobu kulis?

„Z počátku se výroba kulis zdála jako vcelku jednoduchá práce. Bohužel to byla moje chybná úvaha, velice chybná. Naštěstí jsme dokázali překonat kvalitu i nedostatek materiálu a vyrobit nádherné kulisy. Jenže právě tyto kulisy začaly záhy propadat zkáze. Takže by otázka podle mého názoru měla spíš znít: Jak zvládám výrobu kulis? A odpověď by byla: Ale jo, dobrý. Ale dobrý znamená za tři…“

 

Markéta Chlupáčová – Jak jsem si zasloužila, že jsem se stala tváří Divadelního souboru Gymnázia a OA Mariánské Lázně na plakátech a programech?

„Nezasloužila jsem si to, jen jsem měla jako jediná kostým a my to potřebovali nafotit. Ale líbí se mi to. Kdyby se mi to nelíbilo, neměla bych v divadle co dělat, ne? A navíc jsem od jakživa exot…“

 

Jan Macura – Jak zvládl technik tančit v taneční choreografii?

„Když mi náš režisér oznámil, že budu ve hře tančit, měl jsem velké obavy. Říkal jsem si, že když jenom v zákulisí pouštím hudbu, nikdo to nevidí, ale teď bych měl jít vystupovat na těch prknech, co znamenají svět, kde mě všichni budou hodnotit. Po několika reprízách jsem však zjistil, že mám daleko větší strach z toho, abych nepustil hudbu moc brzo nebo nezapomněl zatáhnout oponu, protože taková chyba ovlivní průběh celé hry víc, než zakopnutí nebo zapomenutí otočky, neboť to se mezi dalšími čtrnácti kolegy na pódiu ztratí. Nakonec já jsem prozatím ani nezakopl ani nezapomněl otočku, takže jsem se svým výkonem relativně spokojený.“

 

Alena Pavlíková – Na divadelním pódiu vyrostla, přesto herečka není její „životní rolí“. Jaký je postoj sestry režiséra k divadlu?

„Divadlo mám ráda. Myslím, že je užitečné si zkusit být na chvíli někým jiným. A i jako diváka mě divadlo baví, upřednostňuji hlavně komedie. A co na divadle nemám ráda? Jako herce mě občas otravovaly zkoušky a také tréma před představením, když nikdo neví, jestli se bude divákům líbit hra, na které jsme půl roku pracovali.“

 

Dvojčata – Jak nás rodina vedla k divadlu?

Jan Šindelovský: „Strýc mě trochu vedl, když mě bral na představení Divadla Járy Cimrmana, kde pracoval jako osvětlovač. Ale později vyplula na povrch i jeho herecká kariéra (hraje v komedii České nebe). Naše premiéra se rodině líbila, řekli, že je to super.“

Viktorie Rečková: „Nejdříve mne začala přemlouvat teta a ten nápad se všem líbil. Z naší rodiny hrál kdysi divadlo děda a i babička. Všichni byli z Divadelního souboru GOA Mariánské Lázně nadšeni a Babička v trenkách se jim líbila ještě víc!“

 

 

 

 

Klára Greizingerová – Jak se vyrovnala se zpěvem v Goethových Baladách?

„Měla jsem ze zpívání před lidmi strach, ale z malé části jsem se i těšila na reakce na můj zpěv. Těsně před premiérou jsem byla nervózní jako nikdy dříve. Na pódiu se mi klepala kolena, ale zvládla jsem to a jsem za tu šanci zpívat ráda.“

 

Denisa Dobešová – Je její rodina podobná té divadelní?

„Musím říct, že v něčem ano a v něčem ne. Podle mladších členů rodiny by byla moje rodina stejná jako ta divadelní. Také máme doma malého raubíře, který pěkně zlobí nás všechny. Já jsem dcera, která má před maturitou stejně jako Stela. Moje máma má také stejnou povahu jako máma v divadelní rodině. Je pracovitá a stará se o všechno. Hlavou rodiny však není. Tou je náš táta, který je tvrdohlavý a musí být skoro vždy po jeho. Jenže oba jsou vůdčí typy a tak se často neshodnou. V rodině divadelní je to jednodušší, tam rozhoduje pouze manželka, i když si ke konci příběhu vybuduje v rodině respekt i otec. Obě mé rodiny jsou si v lecčem podobné, avšak každá má své kouzlo.“

 

Lukáš Kožuch – Jak se sžil se svou rolí představitel fotografa Míly Neomaleného?

„Snažil jsem se s postavou co nejvíc ztotožnit. Začátky byly sice těžké, ale myslím, že jsem se se svou postavou popral celkem dobře. Všichni se mě ptali: A co vlastně hraješ v tom divadle? Na mou odpověď, že úchyla, se srdečně zasmáli a odvětili, že to přesně sedí. Samozřejmě – „úchyl“ jsem, ale co se týče focení, mám toho spoustu co dohánět!“

 

Jana Blažková – Všechny své role zvládá hrát velmi přirozeně. Má na to nějaký recept?

„Pokud byla ta otázka myšlena upřímně, tak abych se vžila do role, koukám na lidi kolem sebe, jak se chovají, jak reagují, jaké mají grimasy a taky dost často koukám na různé druhy seriálů a filmů a tam se dá taky odkoukat charakter lidí.“

 

Tak takhle vypadá divadlo! Doufám, že jste si o nás udělali hezký obrázekJ. 

Michal Pavlík, režisér Babičky v trenkách.

 

Hráli jsme:

Datum	Typ	Místo konání	Poznámka
19.března 2009 od 19:30	PREMIÉRA	Městské divadlo Mariánské Lázně	VYPRODÁNO
8.dubna 2009 od 8:30 a od 10:30	REPRÍZA	Městské divadlo Mariánské Lázně	neveřejné představení - jen pro žáky G a OA Mariánské Lázně
7.května 2009 od 19:30	REPRÍZA	Dům kultury Teplá
22.května 2009 od 19:30	REPRÍZA	Dům kultury Drmoul
12.června 2009 od 11:00	REPRÍZA	Cheb - dvorek 11	V rámci festivalu Chebské dvorky 2009
8.listopadu 2009 od 20:00	DERNIÉRA	Klub Na rampě Mariánské Lázně